Ahoj já jsem majitelem těchto stránek.Jsem z Jablonce nad Nisou.Často jezdím na různé závody.Dík že jste navštívily moje stránky.
Kontakt na mně:
ICQ 447060912
tel:+420774942908
e-mail:taljka@seznam.cz
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 
 

Historie motorů.

Tepelný motor převádí tepelnou energii získanou z paliva na mechanickou práci. Motory se dělí podle spalování na dvě historické éry. Nejdříve byly motory s vnějším spalováním, kde k zahřívání látky docházelo mimo pracovní válec a jako palivo bylo možné použít cokoliv s dostatečnou výhřevností. V této etapě figuroval parní stroj , který rychle našel použití v dopravě i průmyslu. Jednoduše řečeno parní stroj využíval vodu, která byla nepřímým ohřevem převedena na tlakovou páru a ta následně působila na píst. Za zmínku také stojí Stirlingův motor (1816), kde vodu nahrazoval plyn. Motor obsahuje dva spojené válce, přičemž jeden je pracovní s těsnícím pístem a druhý s pístem volným „přesouvající“ teplý a studený vzduch. Použití bylo spíše pokusné a nijak zvlášť se neuchytil. Oba uvedené motory si není těžké vyrobit doma.
Stirlingův motor

Robert Stirling (1790-1878) si svůj motor nechal patentovat dne 27. 9. 1816. Na jeho motoru máme jasný důkaz, že si Stirling plně uvědomoval všechny podmínky, které jsou nezbytné k efektivní přeměně tepla v mechanickou práci, poněvadž v té době nebyla teorie o spalovacích motorech. V roce 1818 sestrojil svůj velký motor s výkonem 2 hp, aby přečerpával vodu z kamenolomu v Ayrshire ve Skotsku a v letech 1827 a 1840 obdržel Robert Stirling ještě dva patenty (č. 5456 a 8652) na zdokonalené varianty svého stroje. Robert Stirling se teplovzdušným motorům, jak se jim tehdy říkalo, věnoval prakticky celý svůj život.

V průběhu 19. století a na počátku 20. století se začali objevovat nejrůznější použití Stirlingova motoru. Čerpaly vodu pro skot a dobytek na vyschlém západě USA, v dolech, na železnicích a dodávaly vodu bezpočtu sídlům a statkům. Malé Stirlingovy motory poháněly zubařské vrtačky, domácí ventilátory, šicí stroje atd.. Velké typy byly používány k pohonu navijáků a v mnoha dalších průmyslových aplikacích. Používala se kapalná, pevná i plynná paliva. Většina z těchto motorů byla vyvinuta švédským vynálezcem Johnem Ericssonem, jehož nejznámějším projektem byla pancéřová bitevní loď Monitor z doby občanské války v USA. Ericsson zkonstruoval mnoho motorů založených na Stirlingově principu pro obchod, průmysl a zemědělství. Byl si vědom výhod Stirlingova motoru a svými dokonalými konstrukcemi předběhl svou dobu. Postavil například Stirlingův motor poháněný pouze sluneční energií, což v té době bylo zcela ojedinělé. Stirlingův motor byl v 19. století limitován hlavně metalurgickými možnostmi své doby. Právě proto a z důvodu vyšší hmotnosti byl nakonec vypuzen nově vyvinutými spalovacími motory a elektromotory. Stirlingův motor byly téměř zapomenutý až do 20. let minulého století.

V roce 1938 N.V. Phillips z Holandska, projevil zájem o tento typ motoru, když začal s vývojem malého Stirlingova motoru s výkonem 200W. Philips, přední výrobce dobře známých stolních radiopřijímačů, používal tento motor jako kompaktní tichý zdroj energie, který na rozdíl od zážehových motorů nepoužívá zapalovací svíčky, a tudíž nevytváří interferenci radiových vln. Při hledání možností, jak zvýšit měrný výkon a účinnost zjistil, že plyny s nižší molekulovou hmotností, jako helium či vodík, jsou výhodnější než vzduch.

Rychlý rozvoj technologie výroby materiálů, který nastal v padesátých letech minulého století, otevřel nové perspektivy i pro Stirlingův motor.